I malé dítě háže lépe než mnohem silnější šimpanz. Proč?

Dospělí šimpanzi nejsou žádná párátka. Mají sílu, jsou hbití a ve visu se s nimi člověk nemůže rovnat. Přesto 12 leté dítě, které nadhazuje v baseballu, hodí míček až 3x rychleji. Pojďme se podívat, v čem je naše výhoda.

Začněme u anatomie. Šimpanzi mají lopatky v jiném postavení než člověk. Jsou více po stranách (v protrakci) hrudního koše spíše než vzadu jako u lidí. Stejně tak jsou výše (v elevaci). To jim umožňuje snadněji chodit po čtyřech a také zvednout ruce či viset na větvi s minimální námahou.

Pokud jde ale o házení předmětů, výhoda je na naší straně. A nejde jen o ramenní kloub. Svou úlohu hraje samozřejmě i jiné postavení hrudníku a kyčlí. To vše umožňuje lidem házet předměty podobně jako katapult. 

 

Rotace hrudníku a rozsah v ramenním kloubu umožní, že se míček při nápřahu dostává za úroveň těla. Pažní kost dokáže při hodu rotovat obrovskou rychlostí. Navíc zhruba polovinu výsledného švihu zajistí “elastická” energie, která se nakumuluje při nápřahu ve svalech, úponech a vazech a tvoří takzvaný “pre-stretch efekt”. Zbytek zajistí síla a rychlost smrštění svalových vláken. 

 

Nadhoz v baseballu v podání člověka tak může dosáhnout rychlosti až okolo 150 km/h. Pro srovnání šimpanz je na úrovni cca 30 km/h. 

Když je ale pro nás házení přirozené, proč nás ramena tak často bolí? Jak nastavit tělo do co nejlepší pozice a které cviky zvolit v rámci přípravy či kompenzace? O tom všem společně diskutujeme na  školení STABILIZACE RAMENNÍHO KLOUBU A KYČLE. Budu se na vás těšit!

coach
Autor článku:Martin Strážnický

Důležité pro něj je, abyste si z jeho tréninků odnášeli úsměv na tváři a hlavně, abyste cvičení využili v běžném životě! Aby vás už nebolela záda, když se sehnete pro nákup a kolena, když si sedáte. Zkrátka abyste se cítili lépe. Proto s Martinem budete respektovat přirozený lidský pohyb a svalové souhry. V první třídě začal hrát basketbal (a už nepřestal) a láska ke sportu mu už zůstala. Při studiu trenérství fitness a žurnalistiky na vysoké škole měl možnost porovnávat teorii s praxí a z desítek školení zjistit, co funguje a co ne.